Úpolové hry - na zklidnění

Na dětských táborech se sešly všelijaké děti. Hodné i zlobidla. Mladší se většinou nechaly nějak zabavit, ale s těmi staršími - vlčáky - bývala potíž. Jedná se především o starší chlapce. Plné nevybité energie. Tak jsem udělal ze starých roztrhaných zbytků dek obuchy, natáhl mezi stromy lano jako ring pro boxery a hybaj, jdete se vybít!

Pravidla byla jednoduchá. Časový limit dvě minuty (zápas je velmi vyčerpávající). Bít do soupeře smíš jen od ramen po pás. V žádném případě do hlavy ani pod pás. Ale bij co máš sil. Kluci to milovali. Ač kolikrát u toho plakali. Jen dodnes nevím proč. Spíš ze zlosti. Protože si o zápas říkali každou chvíli znovu. A byl klid. Jak začalo být někde moc rušno a kluci divočeli, hvízdl jsem a šli si energii vybít mezi stromy.

Na obrázku jsou zápasící postavy vybaveny ještě štíty. Takhle jsme válčili v táborech motivovaných rytířskou dobou. Obuchy byly tenčí, aby se daly udržet v jedné ruce. A kluci byli vybaveni též papundeklovými štíty. K nim se třeba někdy ještě dostaneme. Především pro erby na nich.