Bubáčci z přírodnin

Až se vydáte s dětmi do lesa nabo do přírody na vycházku, nasbírejte si cestou zásobu všelijakého materiálu. Klacíky, listy, plody, zajímavé kamínky, traviny a podobně.

Máteli v blízkosti domova, zahrady jílovitou půdu, přineste si v kbelíčku i něco hlíny. A z toho všeho nechte děti tvořit různé figurky a potvůrky.

Druhá varianta je, že z přineseného materiálu budou děti vyrábět panáčky nalepováním na papír. Lepší (ale dražší a tedy musí být i propracovanější) je nalepování na tkaninu. Svého času se vyráběla takzvaná Kanava. Řídká tkanina na křížkové vyšívání. K nalepování použijte buď bílou lepící pastu, nebo Herkula.

 Poslední fáze spočívá ve vymýšlení názvů potvůrek. Tady pokaždé hvězdily především děti "dřeva". Oč měly ruce "volšovější", o to dostaly víc fantazie a představivosti.

 

PIDISKŘÍTEK  SKÁKAVÝ  -  TLÁPOŠ  LESNÍ  -  BUBUKUK  LESNÍ  -  KAPRADNÍK  NAVRÁTIVÝ  -  KOUKÁLEK  VESELÝ  -  ZAPOMĚNKA  PONOCNÁ  -  JEŽATEC  SKALNÍ  -  KALAFOUSEK  VODNÍ  LIDOŽRAVÝ,  ALE  MÍRUMILOVNÝ (MŮŽETE PŘIDAT LATINSKÝ NÁZEV. NAPŘÍKLAD KALAFICUS AQUASICUS-  DÍROŠNEK  LÉTAVÝ  -  SLEPIČÁK  KROKODÝLÍ  - BZUNĎOŠ  PŘÍZEMNÍ  a podobně. Jistě si s dětmi vymyslíte mnoho dalších hezkých názvů. Materiál podle charakteru bubáčka můžete použít jakýkoliv. Buď co les dá, nebo využijte i materiál umělý. Papír, provázky, látku. Cokoliv. Bubáčci mají být co nejnápaditější a co nejroztomilejší. Tedy ne žádné odpudivé příšery. Konec konců i názvy tomu mají odpovídat.