Domeček

Když byly nejstarší vnučce tři roky (to je v lidském životě velmi významný mezník), udělal jsem jí a budoucím sourozencům a sestřenkám, bratrancům domeček. No, jaký asi. Perníkovou chaloupku. Je barevná a z pohádky. Nakonec domeček užívaly i děti cizí. Z okolí, nebo návštěvy. Domeček si každý na zahradu nedá, ani ho každý vyrobit nemůže, nebo nedovede. Uvádím jen jako inspiraci pro tatínky, dědečky, kterým svrbí ruce a "nevědí co roupama".

Na domečku měl první dva roky hnízdo i čáp. Pak jsem domeček ohradil plůtkem (děti se rády zavírají, mají rády uzavřené "jejich" prostory), přidal k plotu plačící princeznu, na kterou si brousí zuby drak Barborák. Když se na něho podíváte, vám, dospělým musí být jasné, jž je to trouba, který neví k čemu princezny jsou. Inspirací mi byl podobný dráček v jedné mateřské školce. Princezna Anička se bát nemusí. Navíc ji jede vysvobodit zamilovaný husárek. Maličkým dětem se velmi líbil a stále si sedaly před husárka na koně. Až ho zlomily. Také motýl je pro nejmenší. Má hlavičku na pružině, takže je "bimbací". Později jsem domeček doplnil o Perníkovou ježibabu a vedle toho o kocoura, který číhá na myšku. I on měl "bimbací" ocas. Když zafoukal vítr, komýhal se sem, tam. Jak to kočky v rozrušení dělají. Z kousků dřeva vyrobení ptáčkové po plůtku, nebo po okolních stromech scénu doplnily. Na rohu plůtku byl také strakapoud. Ocásek měl z vařeček a byl trochu stylizovaný. (Inspirace před léty získaná z časopisu Domov). Také určený nejmenším, kteří rádi se vším hejbou.