Roličkový hrad

Tuhle jsem byl postavený před úkol, jak zabavit malého pětilerého Kubu. Vypravujeme si o princeznách a princích, kde bydlí a co dělají. Takové vypravování je samo inspirací k tomu, aby jste vzali nůžky, papír a pastelky, lepidlo a své představy hmotně realizovali. Máme v krabici pro tyto účely plno prázdných roliček od toaletního papíru. Takže začít bylo otázkou několika minut.

Kubovi jsem nachal namalovat a vybarvit okénka do věží a sám začal stříhat pásky čtvrtky na hradby. Klouček pak vystřihoval zubatinu. "Strejdó", ječí Kuba, "a nezapomeň udělat bránu! Ty popleto, minule se nemohla princezna dostat do hradu." Sebekriticky přikyvuji a honem dokresluji všude bránu. Ono Kubíčkovi ani tak o samu bránu nejde, ale až domaluje, čtvrtku nastříhneme a ohneme. Takže se vraty dá pohybovat. A jemu - konstruktérovi - se to moc líbí. Vchodové dveře dodatečně pro jistotu dokresluji i do každé věže. Jedna slouží jako obytná, do druhé se osádka schová při napadení nepřítelem a věž mimo hradby slouží jako hladomorna. Kuba žije loupežníky a vězení je pro něho v danou chvíli nezbytností.

Vystříhnuté hradby ohýbám a jejich konce přilepujeme k věžím. Na stole se to již rýsuje. Jenže jsem si nadělal do bot. Tuhle jsem vyrobil z polystyrenu model loupežnického hradu. A Kuba se nyní nemíní spokojit "jen" se stolní deskou.

"Přines ze sklepa tu bílou desku a nařežeme ji a na ní hrad postavíme," zpola přikazuje. Odmlouvám a vytáčím se, že je to moc složité a pracné, že udělat takovou krajinu se skalami a lesem není nic snadného.

"Prosímtě, vězmeš kousek toho polistenu a uřízneš to a hrad na něj přilepíš! A je to! Ty z toho naděláš vědu..."

Kapituluji a poslušně jdu pro věci.

Z polystyrenu se hezky terén tvaruje. Podle síly desek z něho vyříznete ostrým nožen tvar podložky a na něj ze zbytků vytvarujete skály. Také lze ke tvarování terénu použít "šmirglpapír". Jen počítejte s velkým statickým nábojem. To v praxi znamená, že polystyrenové kuličky a piliny budete mít všude a těžko se jich zbavíte napoprvé.

Tak vyrábím z polystyrénové desky podložku a na ní připevňuji špendlíky papírový hrad. Pokud jde o lepení, je s ním totiž potíž. Bílá kancelářská pasta nedrží, klovatina jen trochu a syntetická lepidla desku spolehlivě rozleptají. To lze sice použít k dokonalejšímu znázornění terénu, ale ne k lepení. Existují na polystyren lepidla, ale kde ho honem doma vzít? Takže veškeré spoje realizuji prostřednictvím obyčejných špendlíků.

Kuba je nenasyta. Ještě není hrad na svém místě a už mě komanduje, abych si nezapoměl připravit tempery, že musí ještě namalovat také vodu a trávu a skály a...a také bych už měl konečně z papíru udělat lávku přes řeku. "Jak si myslíš, ře tam budou chodit? Prosím tě...!?"

Uf!, konečně je hrad hotový.

Kdepak! To si, Strejdo jen myslíš. Kubík mne už žene na zahrádku a vybíráme větvičky a malé kvítky na dozdobení terénu. Princezna by přece neměla kam chodit. Tak jí Kubík (Strejda) musí ještě udělat hezkou zahrádku...

Už víte, co vás čeká? Přeji hodně tvořivých nápadů.